Dělostřelectvo ve válce třicetileté

Počátkem 17. stol. je možno pozorovat vzestup významu dělostřelectva, zkvalitnění jeho vnitřní organizace i dělostřeleckého materiálu.
Dělostřelci byli však i nadále považováni spíše za vojenské řemeslníky a specialisty než za žoldnéře. V tomto smyslu byl chápán i jejich vztah k bojujícím armádám. Postupem času je přece jen možno pozorovat postupný přechod dělostřelectva k trvalé službě především proto, že dělostřelci všech stupňů se stále častěji stávali placenými stálými zaměstnanci královských zbrojnic, kteří byli čas od času povoláni k vojsku do pole. V průběhu třicetileté války se děla začala soustřeďovat do dělostřeleckých jednotek. Postupně se také snižovala rozmanitost děl a sjednocovala se struktura dělostřeleckého materiálu.
Na počátku třicetileté války doprovázela armády na bojiště děla rozčleněná na kartouny střílející 12-80 liberní kule, schlange, střílející 60-100 liberní kule, houfnice, střílející 6-30 liberní kule a moždíře, střílející kule o váze 40-260 liber. Koncem třicetileté války se již dělostřelectvo stalo nedílnou součástí organizace jednotlivých armád. Dělostřelecký materiál byl upraven na skupinu kanónů střílejících 4, 8, 12, 16 a 24- liberní kule a moždíře střílející 6, 7, 8, 9 a 10- liberní kule.
K přepravě děl se používalo několik párů koní. Počet spřežení závisel na váze děla a charakteru cest a terénu. Těžká děla byla přepravována rozložená na několika speciálních vozech. Samostatně pak bylo vezeno střelivo, střelný prach, dělostřelecké nářadí a potřeby. Při přepravě děl přes skalnatý a těžko průchodný terén se používala soustava rumpálů a vratidel, stejně jako při vytahování dělových hlavní a lafet na bašty a bastiony.
Děla bývala před bitvou a při obléhání pevností sestavována do baterií a umisťována do zvlášť upravených dělostřeleckých palebných postavení. Ta byla zhotovována ze zeminy získané při výkopu příkopů, byly z ní budovány náspy. Náspy chránily děla zepředu kde byly střílny, i po bocích.
V průběhu třicetileté války byla děla používána především při obléhání pevností a opevněných měst. Dostalo- li dělostřelectvo za úkol bořit zdi a věže pevnosti, byla palba zaměřena tak, aby se cíl ocitl v křížové palbě dvou baterií a v čelní palbě baterie třetí. Při dobývání velkých pevností bylo dělostřelectvo sestavováno do generálních baterií skládajících se převážně z osmi kartounů střílejících 42- liberní kule, z šesti půlkartounů vystřelujících 24- liberní kule a čtyř čtvrtkartounů vrhajících 12- liberní kule. Takováto baterie stála asi 300 metrů ode zdi pevnosti.
Bezprostředně v boji se děla používala jen zřídka, většinou v období zahájení bitvy proti přibližujícímu se nepříteli. V průběhu boje pak děla silnou kartáčovou palbou brzdila postup nepřátelských jednotek. Byla však v podstatě neúčinná proti jezdectvu, jehož pohyb byl rychlejší než střelba z děl a jejich nabíjení.

Od roku 1995 se skupina Buhurt rozhodla věnovat, kromě období středověku a Napoleonských válek, také období války třicetileté.
Protože se skupina Buhurt věnuje hlavně historii dělostřelectva, i pro období třicetileté války je vybavena přesnou replikou polního barokního děla i s kolesnou dle předlohy z vídeňského vojenského muzea.
Obsluhu tvoří secvičená osádka oděná v kostýmech počátku 17. stol.
Jako skupina šermířská se i v tomto období věnují členové výcviku s kordy, palaši, tesáky, dýkami, arkebůzami a pod. a disponuje velkou vybaveností pro táborové ležení a rekvizitami z dobového života.